Adapťák ve Zbraslavicích

Školní rok jsme zahájili prvního září ve škole, ale hned druhého ráno jsme odjeli do Zbraslavic na adapťák. Skoro všichni z druhého stupně - a nabídli jsme účast páťákům. Statečná Viky se ničeho nezalekla a vyrazila s námi!

Ve Zbraslavicích jsme byli poprvé, ale už teď víme, že ne naposledy!

Překonávali jsme sami sebe. Nejdřív jsme si zahráli pár her, kdy jsme museli zkoordinovat pohyby, domluvit se, vymyslet strategii nebo důvěřovat někomu dalšímu z týmu. Ne vždy je to jednoduché.

U lanového centra už na nás čekal instruktor Dan, se kterým jsme trávili celé dva dny - a který nám mockrát pomohl a podpořil nás :) Na lanech to totiž nebylo nic snadného! Ale ten pocit, sjet potom lanovkou pěkných pár metrů z velké výšky, to stojí za to.

Nejdřív instrukce na zemi, dobře si všechno vyzkoušet...

a pak už jsme se vydali do výšek...

Odpoledne jsme stříleli z luku. Netušili jsme, jak výborné střelce mezi sebou máme :)

A večer táborák a kytara a povídání...

Všichni po náročném dni usnuli celkem brzy a ráno jsme děti museli budit, abychom nezaspali snídani.

Hned pak jsme se vydali potrénovat mozky a ducha :) Zahájili jsme celoroční téma druhého stupně. A protože jsme nechtěli, aby to bylo líto spolužákům, kteří s námi nejeli, udělali jsme jen malou ochutnávku... Podle návodu jsme se ve skupinách museli naučit nakreslit labyrint. Pomáhat jsme si mohli, jak jsme potřebovali, podmínkou bylo, aby to zvládli všichni členové skupiny. Podařilo se:

Dál to bylo náročnější. Ve dvojicích tentokrát zkoušíme kreslit labyrint poslepu. Povede se to? Dokáže nás spolužák navigovat tak, abychom labyrint nakreslili? Zvládneme to, když víme, jak na to, ale nemáme k dispozici zrak? Není to lehké :)

Vyrazili jsme pak i na paintball. Do skupin a do lesa :) Oblékli jsme se do maskáčů, bund, dostali jsme kuličkové zbraně a snažili jsme si najít vítěznou strategii...

A po běhu v lese krátký oddech a kdo chce, jde na stěnu. Tolik budoucích lezců mezi sebou máme!

Ani to nám ještě nestačilo. Měli jsme krásné počasí, tak co vyzkoušet tým na vodě? Nepotopíme se na voru? A jak nám půjde jízda na paddle boardech nebo kajaku? 

Náš nový tělocvikář Hynek na nás dohlížel z lodi:

A pan ředitel nás učil pádlovat.

A taky veslovat...

Máte pocit, že máme málo pohybu? No tak šup na trampolínu...

Než se setmí a budou buřty, ještě stihneme fotbálek:

A druhý večer s táborákem a buřty:

Adapťák jsme si maximálně užili. Využili jsme všechno, co jsme mohli, došlo i na povídání, hovory, sdílení, reflexe, ale i na naše plány na tento školní rok. Těšíme se do lavic, ale ještě víc se radujeme z toho, že jsme poznali nejen sami sebe, ale i své spolužáky, učitele, ... zkrátka všechny, s kým se budeme tento školní rok potkávat. 

A ještě poznámka na konec: Všichni dospělí jsme byli pyšní na naše žáky. Na to, jak slušně a dobře se chovali, jak jsme neřešili žádné problémy, jak výborně zvládli všechny aktivity, spolupracovali, pomáhali si, respektovali se. Když jsme viděli děti z jiných škol, kterých tu bylo poměrně dost, uvědomili jsme si, že na naše žáky můžeme být opravdu hrdí. Díky za to!